PO LETNÍ PŘESTÁVCE

Vážení a milí členové našeho Heroldova klubu, i všichni jeho přátelé a příznivci.

Dovolte mi, abych vás všechny opět po letní přestávce přivítal na našich stránkách, a jak pevně věřím, i na našich nadcházejících koncertních podvečerech. Naší koncertní sezónu zahájí v měsíci říjnu TOMÁŠSKÉ DECHOVÉ KVINTETO se svými hosty. Připravili si pro nás program složený ze skladeb M.Lavryho, D.Milhauda a W.A.Mozarta. K tomuto koncertu pro nás připravilo TOMÁŠSKÉ DECHOVÉ KVINTETO i malého průvodce svým programem a představením autorů. Dovoluji si jej vám zde předložit a těšit se na viděnou s vámi na nadcházejícím středečním koncertě 17.října.

Wolfgang Amadeus Mozart (* 27. ledna 1756 Salzburg,  5. prosince 1791 Vídeň)
Co je možné napsat o W. A. Mozartovi, abychom neopakovali něco po tísící? Pod jménem Johannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus by ho dnes hledal málokdo  přesto je takto v – matrikách oficiálně zapsán. Jana Zlatoústého ve svém jméně nepoužíval, z řeckého Theophila udělal latinského Amadea (obě jména bychom do češtiny mohli přeložit jako Bohumil), byť v upravené podobě Amadé. Říkal, že tato podoba je libozvučnější.
Mozart rád hrával karty, říká se, že několik desítek karetních her uměl hrát značně nadprůměrně. Zajímavá je i jeho obliba v kulečníku, inspirovala jej k napsání tzv. Kulečníkového tria pro klarinet, violu a klavír. 
Klarintový kvintet A-dur, KV 581, vznikl dva roky před Mozartovou smrtí. Především jeho volná věta (spolu s volnou větou „dvojčete“ kvintetu  klarinetového koncert – A-dur, KV 622) patří k nejkrásnějším volným větám vůbec. Obě díla věnoval klarinetistovi a basethornistovi (basethorn neboli basetový roh je nástroj, který bychom mohli přirovnat k dřevěnému saxofonu. V Mozartově době byl poměrně často využíván, jeho obliba však postupně opadala. Dnes se s ním setkáváme téměř výlučně při interpretaci skladeb z toho období) Antonu Stadlerovi, o kterém Mozart napsal: 
Děkuji vám, statečný Virtuoso! Nikdy jsem neslyšel, co jste dokázal se svým nástrojem. Nikdy mne nenapadlo, že by klarinet mohl být schopen napodobit lidský hlas tak, jak jste ho napodoboval Vy. Váš nástroj má totiž tak jemný a půvabný tón, že mu nikdo nemůže odolat - a já jeden, drahý Virtuoso; dovolte mi, abych Vám poděkoval. 
Dnes jsem slyšel hudbu pro dechy, od Herr Mozarta, pro čtyři horny, dva hoboje, dva fagoty, dva klarinety, dva basetové rohy a kontrabas. (+++) A na každý nástroji hrál mistr - ó, jaká to byla nádhera - nádherné a skvělé, vynikající a velebné!
Kvintet byl původně psaný pro basetový roh. Dnes se běžně hraje na A klarinet, ale není možné jej hrát v původním znění  v některých částech se dostává pod – standardní rozsah klarinetu. Stadler si pro podobné případy vymyslel nástavce, umožňující požadovaného rozsahu dosáhnout.  

 
Marc Lavry (*22.12.1903 Riga, Lotyšsko,  24.3.1967)
Marc Lavry se narodil jako Marc Levin v židovské rodině v Rize. Na rižské konzervatoři studoval hru na klavír a kompozici. Po ukončení střední školy odešel do Německa, kde úspěšně vystudoval jak architekturu, tak i pokračoval ve studiu hudby na konzervatoři v Lipsku. Jedním z jeho učitelů byl i Alexandr Glazunov.
Profesionální hudební kariéru začal jako dirigent opery v Saarbrückenu, později v tanečním divadle průkopníka moderního tance Rudolfa von Labana. Od roku 1929 se stává dirigentem Berlínského symfonického orchestru (neplést s Berlínskou filharmonií), odkud byl nucen odejít po nástupu fašismu v Německu kvůli svému židovskému původu. Vrátil se do Rigy, kde působil jako dirigent rižské opery, nacismus se však záhy začal šířit i v Lotyšsku a proto se Lavry rozhodl odejít v roce 1935 do Palestiny. 
(poznámka překladatele: podle obsazení se nejspíše jedná o GranParitu, KV 361. Dovolím si zde ohřát svoji polívčičku: tuto krásnou serenádu připravujeme 13.1.2019 na charitativní koncert pro Domov sv. Karla Boromejského v Řepích.)
Přestože nebyl sionista, okamžitě pochopil, že je to místo, kam patří. Ve svém životopise píše: „Přistěhoval jsem se do Izraele v roce 1935 a okamžitě jsem cítil, že jsem našel svůj duchovní domov. Nikde před tím, než jsem přišel do Izraele, jsem se necítil tak doma. Cítil jsem, že jsem se ocitl někde, kam patřím a že je to místo, o které stojí bojovat. Cítil jsem, že mne země inspirovala i jako skladatele a že jsem zde napsal svá nejlepší díla.“
Začal zde působit jako skladatel pro divadlo Ohel v Tel Avivu i jako dirigent Palestinské lidové opery. Zde také zkomponoval první hebrejskou operu Strážce Daniel.  V roce 1948 přesídlil do Jeruzaléma, kde pomáhal při vzniku rozhlasové stanice Kol Zion, při ní založil první profesionální sbor v Izraeli a rozvíjel izraelskou hudbu. V roce 1963 na pozvání starosty přesídlil do Haify, kde až do své smrti v roce 1967 vedl Haifské symfoniky. 
Suita pro dechové kvinteto je šest krátkých částí, z nichž čtyři přímo vycházejí z izraelských a židovských písní. Lavry v nich prokazuje svůj neobyčejný cit nejen pro jednotlivé nástroje, ale i schopnost  sladit je do překrásného zvuku. A dechové kvinteto jako nejbarevnější ze všech komorních souborů je ideálním prostředkem.
Kvintet nemá opusové číslo. Důvodem nebyla nespokojenost Marca Lavryho s touto skladbou, ale přesvědčení o tom, že suita už neexistuje, že se nenávratně ztratila. Napsal ji totiž pro dechové kvinteto  Symfonického orchestru Kol (izraelský SOČR), nenechal si však ani party, ani partituru. A muzikantům se jaksi vše ztratilo ... .  Naštěstí stihli před ztrátou kvintet nahrát. Proto mohl Dor Fischer na žádost Marc Lavry Heritage Society roku 2011 kvintet z nahrávky znovu rozepsat. Datace nahrávky z roku 1957 dává tušit, že dílo vzniklo v tomto období. 

Darius Milhaud (*4.9.1892 Aix-en-Provence,  22.6.1974 Ženeva)
Darius Milhaud se narodil 4.9.1892 v Aix-en-Provence na jihu Francie, také do židovské rodiny. Vystudoval pařížskou konzervatoř. V roce 1922 navštívil Spojené státy, kde se poprvé setkal s autentickým jazzem. Ten jej tak zaujal, že jeho motivy a postupy začal používat i ve své tvorbě (bezprostředně po návratu například balet Stvoření světa, později třeba Vůl na střeše). Byl součástí Pařížské šestky  skupiny, která mezi – válkami udávala směr evropské „vážné“ hudby. Psal velice lehce a rychle. Mimo jiné je autorem i mnoha krátkých oper  jeho Vysvobozený Théseus se svými sedmi minutami – je zapsán v Guinnesově knize rekordů jako nejkratší existující opera. Válku prožil kvůli svému židovskému původu ve Spojených státech. Tam začal učit na Mills College v Kalifornii. Po válce se vrátil do vlasti, kde vyučoval na pařížské konzervatoři, ale do Kalifornie nadále jezdil a působil pravidelně i zde až do roku 1971, kdy mu zhoršený zdravotní stav nedovolil nadále pokračovat v práci. Zemřel v Ženevě 22.6.1974. Suita Krb krále René je adaptace hudby  k filmu Kavalkáda lásky, který měl premiéru v roce 1940. I když se děj filmu částečně odehrává v roce 1639, Milhaud nezapřel své kořeny a skladbu nazval po králi Reném I. z Anjou. Tento panovník vládl ještě o dvě století dříve (žil v letech 1409-1480), a zemřel v skladatelově rodném Aixen-Provence. Milhaud zde vzdává hold vládci vskutku 
renezančnímu, který byl na svoji dobu mimořádně vzdělaný, psal poezii, podporoval umění.  Není bez zajímavosti, že v jeho žilách kolovala  byť značně – zředěná  přemyslovská krev. Jeho babička byla sestra – Karla IV., tedy prababičkou byla Eliška Přemyslovna. Dnes patří tento kvintet k povinné výbavě každého dechového kvinteta. Větší množství kratších vět a party, nevyžadující špičkové profesionální výkony jej činí dostupným i pro amatéry, nápaditost a pestrost jednotlivých vět je vítaná i posluchači. Začátek poslední věty byl dokonce po nějakou dobu znělkou  BBC Radio 3 a švédského rozhlasu P2 SR Klassiskt, tedy stanic, podobných naší Vltavě ...